přímý (kontakt s adresátem) ´ nepřímý (v rozhlase, televizi, audio nebo video nahrávka); primárně mluvený (v běžné komunikaci, v přímém kontaktu s mluvčím) ´ sekundárně mluvený (proslov, přednáška, rozhlasová reklama); nepřipravený, neoficiální (osobní konverzace) ´ úplně nebo částečně připravený, oficiální (odborný referát, diskusní příspěvek, přípitek apod.)
vyskytuje se v projevech: prostě sdělovacích (mluvené projevy jsou základní), odborných (doplňují písemné), publicistických (dialogizované zpravodajství, řečnické projevy), uměleckých (stylizovaná podoba mluvené řeči v pásmu postav – přímá, polopřímá, nevlastní přímá řeč)
bezprostřední styk s posluchači – působivost a přesvědčivost (možnost přizpůsobit se jejich reakci); úzká spojitost se situací (některé nevyřčené skutečnosti jsou zřejmé ze situace)
prostředky jazykové – spisovné hovorové prostředky, prvky nespisovných útvarů (profesní, slangové, oblastní, nářeční) = běžně mluvený jazyk; výhody a nevýhody – výběr slov méně uvědomělý, stavby vět méně promyšlené (spontánnost), věty jednoduché, nesložitá souvětí (srozumitelnost), volnější stavba větná (opakování spojky a, bezespoječné spojení vět), často opakování výrazů, myšlenek (tuhle jeden člověk říkal, nějaký mladý člověk říkal, že…), citové zabarvení, odbočování od hlavního tématu, vysvětlování, vsouvání informací
prostředky parajazykové – důraz – síla hlasu, intonace – melodie, frázování – členění, přestávky – pauzy, tempo řeči, rytmus
prostředky mimojazykové – posunky, gesta, mimika obličeje, postoj mluvčího, pohyb
pro posluchače – vnímá bezprostředněji, ale nemůže se k jednotlivých úsekům vracet; menší přehlednost
abi77