vyziva_pro_cloveka.pdf

VÝŽIVA PRO Ě LOV Ĩ KA A ZEMI

CHRISTIAN OPITZ

Christian Opitz se narodil roku 1970 v Berlín ĩ . Již b ĩ hem prvních let života vynikal fenomenální inteligencí. Od

šesti let se intenzivn ĩ zabýval p Ĺ írodními v ĩ dami, p Ĺ edevším biologií a jadernou fyzikou. Ve dvanácti letech se za ě al

zajímat o oblasti výživy a zdraví v celkovém (holistickém) pojetí. V následujících sedmi letech rozvinul koncepce

otevírající nové sm ĩ ry pro teoretické chápání a praktické užívání p Ĺ írodních zákon Ł ve výživ ĩ , p Ĺ írodním lé ě ení a

duchovním rozvoji . Od roku 1989 ší Ĺ í své poznání p Ĺ ednáškami a písemnými publikacemi. Pomohl tisíc Ł m lidí k

lepšímu zdraví a k hlubšímu porozum ĩ ní základních zákon Ł života.

SLOVO NA ÚVOD

Proud života nás nese r Ł znými sm ĩ ry. Jsme jím omýváni, mnohdy vlá ě eni, v každém sm ĩ ru však

ovliv ĳ ováni. Prost Ĺ edí na nás p Ł sobí ze všech stran, ale vždy uprost Ĺ ed z Ł stává bytost, já. Jsme svobodní . M Ł žeme

se sami rozhodnout. Dostali jsme do vínku lásku, radost, smích, schopnost Ĺ e ě i, zp ĩ vu. Vzd ĩ lání , výchova, zvyky,

technika, po ě íta ě e, složité zájmy a vztahy -- to všechno vede k tomu , že ztrácíme své p Ł vodní instinkty a schopnosti,

odd ĩ lujeme se stále více od p Ĺ írody a jejích nem ĩ nných zákon Ł . V ĩ domí sounáležitosti s n ĩě ím, co p Ĺ esahuje naše

chápání a porozum ĩ ní jen probleskuje v okamžicích, kdy jsme blízko podstat ĩ svého bytí. Za ě ínáme hledat a

zamýšlet se. Život v harmonii p Ĺ ináší radost, porušování p Ĺ írodních zákon Ł vše více komplikuje. Všechno je složit ĩ

provázáno - zdraví, mysl, výživa, mezilidské vztahy. Máme velké možnosti, které nám dává naše svobodná v Ł le.

Pat Ĺ í sem i rozhodnout se pro zm ĩ nu našeho dosavadního zp Ł sobu života, myšlení, stravování, postoje k druhým

bytostem. První musí p Ĺ ijít rozhodnutí. Je lhostejné , jakými cestami jsme k n ĩ mu dosp ĩ li, zda po složitých cestách

zmítáni osudem a špatnými zkušenostmi, nebo lehce a snadno. Tato kniha m Ł že pomoci všem. T ĩ m, kte Ĺ í na cestu

prom ĩ ny již vstoupili a pot Ĺ ebují se utvrdit o tom, že se rozhodli správn ĩ , ale i t ĩ m, kte Ĺ í dosud váhají a ě ekají, až

objeví nový sm ĩ r svého vývoje.

Š Ŀ astní lidé nepot Ĺ ebují mnoho. Zkuste nalézt své zdraví a harmonii za pomoci této knihy.

Bu Ĥ te zdrávi!

OBSAH:

I.JEDNOTA ZIVOTA

O duševním život ĩ zví Ĺ at

Všechny v ĩ ci jsou vzájemn ĩ propojeny

Nové myšlení ve v ĩ d ĩ

Docela normální holocaust

Všechny bytosti mají své místo ve stvo Ĺ ení

Maso, hlad ve sv ĩ te, ochrana životního prost Ĺ edí

Vegetariánství ve sv ĩ tových náboženstvích

Jednota života je budoucnost života

II.NOVA KONCEPCE ZDRAVÍ

Nová koncepce zdraví je nutnosti

Nemoc není žádný vrtoch p Ĺ írody

Mechanistické pojetí života

Obvykla nauka o výživ ĩ

Hranice a omyly starých koncepci

Energie nulového bodu, p Ł vod života

SOEF

Živé makromolekuly, klí ě k životu

Zdraví je po Ĺ ádek

III.ZDRAVOTNI RIZIKA ZPUSOBENA POTRAVOU ŽIVO Ě IŠNÉHO PUVODU

Maso není sou ě ástí životní sily

Bílkovinový mýtus

Mléko a mlé ě né produkty

Živo ě išná strava jako p Ĺ í ě ina onemocn ĩ ní

Potvrzeni v praxi

IV. VÝŽIVA PRO NOVÝ SV Ĩ T

Konven ě ní a ekologické obd ĩ lávání pudy

Ú ě inky va Ĺ ení

Nebezpe ě í z mikrovln

Z továrny na stul

Jaké mate možnosti

Tv Ł rci kuchyn ĩ se syrovou stravou

Zázrak pustu

pro matku a dít ĩ

V. NÁVRAT K JEDNOT Ĩ

Seznam literatury

I. JEDNOTA ŽIVOTA

O DUŠEVNÍM ŽIVOT Ĩ ZVÍ ĸ AT

Sv. František z Assisi je sv ĩ tov ĩ proslulý svým výjime ě ným životem, zt ĩ les ĳ ujícím opravdovou lásku k bližnímu.

Jeho soucit platil ve stejné mí Ĺ e všem Božím tvor Ł m. Zasazoval se stejn ĩ d Ł razn ĩ o blaho zví Ĺ at jako o blaho lidí.

Jednou uvid ĩ l sedláka házet kameny na hejno havran Ł , kte Ĺ í sed ĩ li na velké jabloni. "Pro ě to d ĩ láš?" zeptal se

František sedláka. "Tihle prokletí ptáci mn ĩ sežerou celou úrodu jablek", odpov ĩ d ĩ l sedlák vztekle. Nato se František

obrátil k havran Ł m a promluvil k nim. Vypravoval jim, že za nedalekými pahorky je pole obilí, které není

obd ĩ láváno a kde se mohou dosyta nasytit. Havrani odlétli a sedlák se s úžasem díval za Františkem, který se dál

ubíral svojí cestou.

P Ĺ eji si, aby se všichni lidé jednou nau ě ili setkávat se se svými bližními ze sv ĩ ta zví Ĺ at s takovým

porozum ĩ ním. P Ĺ eji si, abychom jako tento sedlák pochopili, že naše št ĩ stí a št ĩ stí zví Ĺ at jedno jsou a p Ĺ edstavují v

nás všech vnit Ĺ ní sílu, k jejímuž rozvoji musíme jednat s láskou a moudrosti.

POMNÍK BOBBYMU

Všude na sv ĩ t ĩ m Ł žeme vid ĩ t pomníky známých osobností. Z Ĺ ejm ĩ nám mají p Ĺ ipomenout zvláštní vliv t ĩ chto

osobností na d ĩ jiny.

Stejný zám ĩ r vedl také ke stavb ĩ pomníku na nám ĩ stí Greyfriar Square -ve Ĺ ejném míst ĩ v hlavním m ĩ st ĩ

Skotska -Edinburghu. Tento pomník je ale zvláštní tím, že nep Ĺ ipomíná žádného ě lov ĩ ka, nýbrž skotského teriéra

jménem Bobby.

Bobby byl pouli ě ní pes bez pána, s nímž, jako s v ĩ tšinou jeho spolutrpitel Ł , lidé špatn ĩ zacházeli a který si

musel svoji potravu vyhledávat na smetišti. Jednou se však nad ním slitoval místní starý a t ĩ žce nemocný muž

jménem Jock. Sám pro n ĩ ho nemohl ud ĩ lat víc, než mu koupit ob ĩ d v restauraci.

O n ĩ co pozd ĩ ji Jock zem Ĺ el. K procesí za rakví se p Ĺ ipojil i Bobby a po poh Ĺ bu si sedl vedle hrobu svého

zem Ĺ elého dobrodince. Zam ĩ stnanci h Ĺ bitova se ho pokoušeli zahnat nejprve kopanci, pozd ĩ ji i házením kamen Ł , ale

Bobby state ě n ĩ bránil svoje místo. Od té doby opoušt ĩ l svou "hrobní stráž" pouze jednou denn ĩ odpoledne, aby

rychle našel n ĩ co k sn ĩ dku. Jinak sed ĩ l s neot Ĺ esitelnou v ĩ rností vedle Jockova hrobu ve dne v noci, v lét ĩ v zim ĩ 14

let. Když zem Ĺ el, byli lidé tak pohnuti velkou vd ĩě ností malého psíka, že vzpomínku na n ĩ j zv ĩě nili pomníkem./ll/

Nejen lidé z Edinburghu, ale my všichni se m Ł žeme od Bobbyho nau ě it n ĩ co d Ł ležitého: zví Ĺ ata jsou

schopna stejn ĩ obdivuhodných cit Ł jako my lidé. Zví Ĺ ata poci Ŀ ují lásku, odevzdanost, v ĩ rnost, ale též bolest jako my.

V našem antropocentrickém sv ĩ t ĩ máme tendenci vid ĩ t lidi jako n ĩ co mimo Ĺ ádného, ě emu jsou pod Ĺ ízeny všechny

jiné formy života. Tento názor platí mj. kv Ł li p Ĺ edsudku, že chování zví Ĺ at je ovliv ĳ ováno výlu ě n ĩ instinkty a

vrozenými vzory pro p Ĺ ežití. Hluboko sahající duchovní podstata duše -je našim bližním ze sv ĩ ta zví Ĺ at v ĩ tšinou

upírána. P Ĺ itom sta ě í trochu pozorovat -o ě ima a srdcem -abychom se pou ě ili o n ĩě em lepším.

NESOBECKOST DELFÍN ŀ

Také následující historka ukazuje, že zví Ĺ ata mají duši. Roku 1971 se Yvona Wladislawi ě ova nacházela na

palub ĩ jachty v Indickém oceánu. Lo Ĥ se po explozi potopila a Yvona plavala -pohán ĩ na panickou hr Ł zou -o sv Ł j

život. Po zemi nebo jiných lodích nebylo daleko široko ani stopy a v oblasti, kde se lo Ĥ potopila, byla spousta

žralok Ł . Šance na p Ĺ ežití byly nulové, kdyby nezasáhli t Ĺ i delfíni. Jeden plaval pod jejím t ĩ lem na vodní hladin ĩ ,

takže si mohla sednout na jeho trup, druzí dva plavali v kruzích okolo nich, aby udržovali žraloky v bezpe ě né

vzdálenosti. Tímto zp Ł sobem doprovázeli delfíni Yvonu na otev Ĺ eném mo Ĺ i p Ĺ es 320 km a poté jí vysadili na jedné

bóji. Krátce nato p Ĺ iplula lo Ĥ a vzala úpln ĩ vy ě erpanou Yvonu na palubu./21/

M Ł že existovat n ĩ co v ĩ tšího a vznešen ĩ jšího, než byl tento nesobecký ě in záchrany jiného života?

HLOUPÁ SLEPICE?!

Výraz "hloupá slepice" ukazuje, co si lidé o inteligenci tohoto živo ě išného druhu myslí. Snad je to tím, že ch Ł ze

slepic, doprovázená sou ě asn ĩ pohyby hlavou, p Ł sobí nemotorným dojmem. Jeden americký p Ĺ írodov ĩ dec se jednoho

dne p Ĺ esv ĩ d ě il, že inteligence slepic není správn ĩ ohodnocena. Když vložil slepici do hnízda vejce guinejského ptáka

kasuára, vysed ĩ la je, jako kdyby byla její vlastní. V ĩ dec si p Ĺ irozen ĩ myslel, že rozlišovací schopnost slepice není

dosta ě ující, aby rozpoznala cizí vejce od svých vlastních. Jaké však bylo jeho p Ĺ ekvapení, když se mlá Ĥ ata

vyklubala. I když slepice ješt ĩ nikdy ve svém život ĩ takové ptáky nevid ĩ la, bez okolk Ł je vedla k nejbližšímu

mraveništi a tam vyhrabala mnoho larev. Slepice by nikdy nenabídla svým vlastním potomk Ł m larvy mravenc Ł a ani

sama by je nežrala. Avšak pro ku Ĺ ata kasuára jsou optimální potravou./31/

Tato slepice nem ĩ la nikdy ve svém život ĩ kontakt s guinejskými ptáky. Který ě lov ĩ k by mohl napoprvé

v ĩ d ĩ t, jakou potravu vyžadují ptáci pro n ĩ j úpln ĩ cizí, a to ve stadiu ranné mladosti? Z Ĺ ejm ĩ mají slepice ur ě itý druh

inteligence, o které my lidé nemáme ani zdání.

Když jsem poprvé slyšel o tomto p Ĺ ípadu, byl jsem opravdu udiven. Jako každý, byl jsem i já ve svém

uvažování o zví Ĺ atech ovlivn ĩ n naší spole ě ností. I v t ĩ chto myšlenkových vzorech existují ur ě ité p Ĺ edstavy o tom, co

zví Ĺ ata umí a co ne. Neum ĩ l jsem si jednoduše p Ĺ edstavit inteligentní jednání, kterého je zví Ĺ e schopno. Jediným

d Ł vodem pro to bylo zkalení mé vnímavosti hrdostí a povrchností.

Výše uvedený p Ĺ ípad zdaleka není jediným jednáním slepice, které odporuje názoru o "hloupé slepici".

Slípka rodu Talegalla z Nového Zélandu vyvinula metodu líhnutí, která ve velké mí Ĺ e vyžaduje citlivost a

inteligenci. Jakmile jsou vejce nakladena, zakryje je slepice velkou hromadou listí. Tlením listí se vyvíjí teplo, které

vede k vylíhnutí vajec. B ĩ hem tohoto procesu kontroluje slepice stále teplotu a p Ĺ idává listí, je-li toho t Ĺ eba. P Ĺ itom

je životn ĩ d Ł ležité, aby množství listí bylo p Ĺ esn ĩ odm ĩĹ ováno, protože když se teplota jen trochu odchýlí od ideální

hodnoty, nemohou ku Ĺ ata p Ĺ ežít. Krom ĩ toho musí slepice volit správný druh listí, aby byla zachována správná

rychlost tlení.

Pracovat s takovou p Ĺ esností je lidem umožn ĩ no teprve n ĩ kolik staletí pomocí složité laboratorní techniky.

Ale slípka rodu Talegalla používá líhnutí touto rafinovanou metodou Ĺ adu tisíciletí, dávno p Ĺ edtím, než ě lov ĩ k

vymyslel líhe ĳ .

Pozorujeme-li naše bližní z Ĺ íše zví Ĺ at bd ĩ lými smysly, získáme p Ĺ edstavu o zázracích, které nás naplní

p Ĺ im ĩĹ eným respektem ke všem formám života.

NEOBVYKLÝ LODIVOD

Skupina Ĥ Urvillových ostrov Ł u Nového Zélandu je lidmi hojn ĩ navšt ĩ vována, ale i obávána. Pr Ł liv mezi

ostrovy -tzv. Francouzský pr Ł liv je totiž plný nebezpe ě ných skalisek. Mnoho ztroskotaných lodí s ě etnými ob ĩĿ mi

potvrzuje zlov ĩ stnost tohoto pr Ł livu. Ale v dobách, kdy p Ł sobil Pelorus Jack, se mohli námo Ĺ níci cítit úpln ĩ

bezpe ě ni.

Pelorus Jack byl delfín. Poprvé byl vid ĩ n námo Ĺ níky lodi "Brindle" z Bostonu, když se lo Ĥ p Ĺ ibližovala k

Francouzskému pr Ł livu. Posádka nakonec zjistila, že delfín provedl lo Ĥ bezpe ě n ĩ okolo nebezpe ě ných skal, které

byly pod hladinou neviditelné. Od té doby vodil Pelorus Jack souostrovím D.Urville každou lo Ĥ .

Stovky, ne-li tisíce lidí d ĩ kují tomuto zví Ĺ eti za sv Ł j život, protože když Pelorus Jack vedl lo Ĥ , nebyl nikdy ani

sebemén ĩ poškozena. Námo Ĺ níci si tak zvykli na svého nového pomocníka, že každá lo Ĥ nakonec ě ekala na vjezdu

do pr Ł livu tak dlouho, dokud v ĩ rný delfín nep Ĺ iplul, aby konal svoji službu. B ĩ hem dlouhých let, kdy vodil lod ĩ ,

nem ĩ l ani jeden den "dovolenou".,.

Jednoho dne v ě ervenci roku 1916 proplouvala lod se jménem "Penguin" Francouzským pr Ł livem vedena Pelorus

Jackem. Jakýsi opilý pasažér vzal pušku a vyst Ĺ elil na delfína, který se s t ĩ žkým poran ĩ ním pono Ĺ il. Pasažé Ĺ i opilce

málem lyn ě ovali. a Penguin si musel hledat cestu pr Ł livem bez obvyklého vedení. Všichni si mysleli, že Pelorus Jack

je mrtev, protože n ĩ kolik týdn Ł ho nikdo nevid ĩ l.

Ale nakonec se vyno Ĺ il se zahojenou ranou a za ě al op ĩ t ke všeobecnému údivu každou lo Ĥ navád ĩ t

Francouzským pr Ł livem. Každou lo Ĥ ? Nuže, jednu výjimku Pelorus Jack ud ĩ lal. Lo Ĥ Penguin ho už nikdy nevid ĩ la

a musela se obejít bez jeho služeb. O n ĩ co pozd ĩ ji se Penguin potopila ve Francouzském pr Ł livu p Ĺ i ě emž se v ĩ tšina

cestujících i posádky utopila./4/

POSELSTVÍ K LIDSTVU

"Všechny výtvory stvo Ĺ itele jsou d ĩ ti

jednoho otce, a proto jsou bratry " František z Assisi

Zde popisované události obsahují podle mého názoru d Ł ležité poselství. ĸ íkají nám, že i jiní tvorové jsou

proniknuti stejnými pocity jako lidé. Mají jako my jedine ě né formy inteligence, d Ł stojnosti a krásy. indický mudrc

Swami Vivekananda to vyjád Ĺ il následovn ĩ : "Mezi mnou a tím nejmenším zví Ĺ etem je rozdíl pouze ve form ĩ zjevu,

v podstat ĩ jsme stejní. Zví Ĺ e je m Ł j bratr a má stejnou duši jako já"./5/

Když mám p Ĺ ed o ě ima výše uvedené p Ĺ íhody, když si vzpomenu na h Ĺ ejivý pocit u srdce, který mám, když

vidím b ĩ žet srnku p Ĺ es pole, když hladím psa, nebo když se dívám kráv ĩ do o ě í, tak nemohu nic jiného, než souhlasit

se slovy Vivekanandovými. Kdo by neznal radost v srdci, kterou nám mohou poskytnout zví Ĺ ata?

P Ĺ esto v naší "moderní" spole ě nosti existuje názor, že musíme dosáhnout našeho životního št ĩ stí izolovan ĩ

nebo dokonce na úkor jiných lidí a jiných tvor Ł . Z tohoto názoru vyr Ł stá dnes obvyklý konkuren ě ní tlak, který se

táhne životem v zam ĩ stnání, politikou, hospodá Ĺ stvím, sportem a dokonce i um ĩ ním.

Zdá se, že pro harmonické soužití lidí, zví Ĺ at i celé p Ĺ írody není místo ve spole ě nosti ovládané

konkuren ě ním bojem. Zví Ĺ ata jsou krmena za strašných podmínek a na b ĩ žícím pásu porážena, aby uspokojila lidské

choutky. Pro naše pot ĩ šení jsou týráni delfíni, tyg Ĺ i, sloni nebo kon ĩ ve zví Ĺ ecích p Ĺ edstaveních v cirkusech apod. V

pokusných laborato Ĺ ích jsou zví Ĺ ata týrána neuv ĩĹ itelnými metodami, a ě koliv je v ĩ decky jednozna ě n ĩ prokázáno, že

tyto pokusy nep Ĺ inášejí žádný užitek./6, 7 / Majitelé výkrmen zví Ĺ at dnes ve Ĺ ejn ĩ prohlašuji, že se intensivní chov

zví Ĺ at na výkrm ani trochu neliší od produkce dopisních sponek nebo ledni ě ek./8/

Nem ĩ ly by pohledy do hlubokého vnímání zví Ĺ at, které jsme získali z popsaných p Ĺ íklad Ł , nasm ĩ rovat naše postoje k

jiným živo ě ich Ł m zcela jinam?

VŠECHNY VECI JSOU VZÁJEMN Ĩ PROPOJENY

"Já jsem život, který chce žít uprost Ĺ ed

života, který chce žít. "

Albert Schweitzer

Stále více lidí m ĩ ní v tomto ě ase své myšlení ve vztahu k jiným formám života a tím také ke svému zp Ł sobu života.

Materialismus pro n ĩ již dosloužil, protože poznávají, že nám nedává žádný vnit Ĺ ní a už v Ł bec žádný vn ĩ jší mír.

Trvalá radost ze života, napln ĩ ní, které znamená víc než okamžitý požitek, nem Ł že být dosaženo ani p Ł sobivými

pokroky ve v ĩ d ĩ ě i technice, ani v možnostech komunikace a zábavy. Toto napln ĩ ní z Ł stává p Ĺ ednostn ĩ zachováno,

tak jako ve všech dobách, pro toho, kdo "poznává sám sebe ve všech v ĩ cech a všechny v ĩ ci v sob ĩ samotném."/9/

Tento starý, ale nov ĩ objevený životní postoj je proniknut zásadou, která prochází jako ě ervená nit velkými

filosofiemi Východu a Západu, puvodními u ě eními a sv ĩ tovými náboženstvími a myšlenkovým bohatstvím tém ĩĹ

všech p Ĺ írodních národ Ł : všechen život, všechno existující má sv Ł j po ě átek ve stejném kosmickém prap Ł vodu, který

je ozna ě ován v ruzných kulturách jako B Ł h, Tao, Aláh, Bráhma, Nirvána nebo Poe. Všechny v ĩ ci jsou ve své

podstat ĩ individualizovanými ě ástmi božími. Vzhledem k tomu, že všechno stvo Ĺ ené je neodd ĩ liteln ĩ spojeno s

božským, jsou i všechny ě ásti stvo Ĺ ení neodd ĩ liteln ĩ vzájemn ĩ propojeny. P Ĺ es svou nesmírnou r Ł znorodost je

veškeré stvo Ĺ ení konec konc Ł jednotou, vzhledem k tomu, že všechny v ĩ ci jsou spojeny ve svém božském p Ł vodu

láskou.

B Ł h je láska a bezmezná radost. Božská jiskra v nás má tendenci projevit tyto kvality navenek i v našem

vn ĩ jším bytí. N ĩ kdo by se tedy mohl ptát, pro ě existuje tolik utrpení?

Stvo Ĺ ení jednotlivc Ł , jejichž prost Ĺ ednictvím se projevuje božská jednota ve své r Ł znorodosti, má jen tehdy

nejaký smysl, mají-li tvorové svobodnou v Ł li. Svobodná v Ł le však zavazuje každou živou bytost k odpov ĩ dnému

jednání. Ě lovek se m Ł že rozhodnout jak pro egoistické ě iny, které tím p Ĺ inášejí i utrpení, tak i pro život v lásce a

harmonii se vším stvo Ĺ eným. /10,11/

Jelikož jsou zví Ĺ ata napln ĩ na stejným bytostným jádrem jako my lidé, musíme k nim mít stejné ohledy jako

sami v Łě i sob ĩ . Zví Ĺ ata pocitují radost a bolest stejn ĩ intenzivn ĩ jako lidé, nebo Ŀ jsou svou nejvnit Ĺ n ĩ jší duší formou

vyjád Ĺ ení kosmické tvur ě í síly, která se jen zahalila do jiného t ĩ la než my.

Žádná živá bytost na sv ĩ te není schopna života bez pomoci jiných. Zárove ĳ ale žádný druh nem Ł že žít

neomezen ĩ dlouho na ú ě et jiných životních forem. Jen ě lov ĩ k se domnívá, že má právo brát si z p Ĺ írody a ze zví Ĺ at

co chce, aniž by ho zajímalo, jaké to má následky. O následcích této vyko Ĺ is Ŀ ovatelské mentality bylo napsáno

bezpo ě et knih a mnoho lidí se za ě alo angažovat za ochranu prost Ĺ edí a zví Ĺ at, aby tím p Ĺ ivodili zm ĩ nu. Úkazy

sebezni ě ení ě loveka zaslepeným využíváním jiných ě ástí stvo Ĺ ení se již staly nep Ĺ ehlédnutelnými.

Avšak již dlouho p Ĺ edtím, než si západní industrializovaný sv ĩ t uv ĩ domil, že existuje hranice možnosti

prežití, byl varován moudrými lidmi, kte Ĺ í si ješte byli v ĩ domi svého propojení se vším životem.

Jedním z takových lidí byl i indiánský ná ě elník Seattle. Než byl on a jeho lid v minulém století p Ĺ inuceni

opustit svou zem, pronesl jako odpoved´ na požadavky americké vlády velký projev. Ten byl pak do d ĩ jin

zaznamenán jako jeden z nejp Ł sobiv ĩ jších projev Ł vyzývajících k ohleduplnosti v Łě i p Ĺ írod ĩ a zví Ĺ at Ł m. Z tohoto

projevu zde uvádím n ĩ kolik vý ĳ atk Ł :

"... Jsme ě ástí Zem ĩ a ona je ě ástí nás. Vo ĳ avé kv ĩ tiny jsou našimi sestrami. Jelen, k Ł n, orel -to jsou naši

brat Ĺ i. Skalnaté vrcholky hor, štavnaté louky, poníci a ě lovek, ti všichni pat Ĺ í do stejné rodiny. Víme, že bílý muž

nerozumí našemu zp Ł sobu života. Kterýkoliv díl naší Zem ĩ je mu lhostejný, žije zde jako cizinec, který se objevuje v

noci a bere Zemi to, co sám pot Ĺ ebuje. Zem ĩ není jeho sestrou, ale jeho nep Ĺ ítelem..."

Víme jediné: náš B Ł h je stejný pro všechny. Tato Zem ĩ je pro n ĩ ho cenná. Tato Zem ĩ nepat Ĺ í ě loveku,

ě lov ĩ k pat Ĺ í k Zemi. Všechny v ĩ ci jsou vzájemn ĩ propojeny. Cokoliv se stane se Zemí, stává se i se syny této Zem ĩ .

Cokoliv ě lov ĩ k d ĩ lá zví Ĺ at Ł m, ě iní i sám sob ĩ . Ě lov ĩ k neutkal sí Ŀ života, je pouze jednou jeho nití. Cokoliv zp Ł sobí

této síti, zp Ł sobí také sám sob ĩ ."/12/

NOVÉ MYŠLENÍ VE V Ĩ D Ĩ

Ná ě elník Seattle m ĩ l moudrost, kterou marn ĩ hledají v ĩ dci v naukách všech univerzit tohoto sv ĩ ta.

Analytický rozum západního ě lov ĩ ka si málokdy dokáže poradit s v ĩ domostmi, které p Ĺ icházejí ze srdce. K ě emu je

víra v duchovní p Ł vod života a v propojenost všech v ĩ cí, m Ł že-li naše moderní p Ĺ írodní v ĩ da p Ĺ esn ĩ analyzovat

všechno, co existuje?

Dlouhou dobu jsem i já smýšlel tímto zp Ł sobem. Odmali ě ka jsem poci Ŀ oval hlubokou touhu po rozlušt ĩ ní

hádanky našeho bytí. P Ĺ írodní v ĩ da se mi zdála být jediným vhodným zdrojem v ĩ d ĩ ní o podstat ĩ vesmíru a života.

P Ĺ i hledání tajemství života jsem zhltal všechny dosažitelné publikace o nejnov ĩ jších p Ĺ írodov ĩ deckých poznatcích.

Avšak v ur ě ité chvíli jsem si povšiml, že tu n ĩ co chybí. Mé prahnutí po poznání se stalo výstižným p Ĺ íkladem pro

jedno vyjád Ĺ ení Karla Friedricha von Weizsackera, podle n ĩ hož je možné p Ĺ íblížit se pomocí p Ĺ írodov ĩ deckých

metod k podstat ĩ života tak blízko, jako je možné p Ĺ iblížit se dolováním ke st Ĺ edu Zem ĩ .

Když se mé myšlení, budované na ě ist ĩ analytickém dokazování, za ě alo rozši Ĺ ovat pomocí duchovn ĩ

v ĩ deckých hledisek,ke svému p Ĺ ekvapení jsem zjistil, že v ĩ da a duchovnost nestojí proti sob ĩ , ale naopak se

dokonale dopl ĳ ují.

S tímto záv ĩ rem jsem se dostal do vynikající spole ě nosti, nebo Ŀ nejgeniáln ĩ jší v ĩ dci d ĩ jin byli a jsou

proniknuti duchovním obrazem sv ĩ ta. Nap Ĺ íklad Isaac Newton, který je všeobecn ĩ považován za otce moderní

fyziky, byl takovým nábožensky orientovaným v ĩ dcem. Jeden jeho ateistický p Ĺ ítel nem ĩ l pro zbožnost tak geniální

hlavy, jako byl Newton, žádné porozum ĩ ní. Jednou pozval Newton tohoto p Ĺ ítele k sob ĩ dom Ł , aby mu p Ĺ edvedl

vlastnoru ě n ĩ zkonstruovaný model slune ě ního systému. Složitým mechanismem mohl uvést všechny modelové

planety do krouživého pohybu pomocí kliky ukryté pod stolem tak, aby je nechal obíhat kolem Slunce v podobných

vztazích, jak to odpovídá skute ě nému slune ě nímu systému. Pod dojmem této konstrukce se Newton Ł v kolega zeptal,

zda ji vybudoval zcela sám. Nato odpov ĩ d ĩ l Newton: "Nikoliv, já jsem neud ĩ lal v Ł bec nic, tento model vznikl sám

od sebe. Zde v tomto prostoru se zcela jednoduše zahustila hmota, potom explodovala a všechno, co tady vidíš,

vzniklo samo od sebe touto explozí". Když jeho p Ĺ ítel odpov ĩ d ĩ l, že tak komplikovaná konstrukce nem Ł že

vzniknout náhodou, ale pouze inteligentní prací, Newton Ĺ ekl: "M Ł j milý p Ĺ íteli, co je to za logiku? Tvrdíš, že tento

malinký model nem Ł že vzniknout náhodou a pot Ĺ ebuje tv Ł rce, avšak zárove ĳ popíráš, že nekone ě ný vesmír vznikl

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika: