Odzież na Ukrainie X-XVII w.pdf

STRUČNÝ PŘEHLED ODĚVŮ NA ÚZEMÍ DNEŠNÍ UKRAJINY (10-17. STOLETÍ)

Ing. Martina Hřibová, Ph.D.

10.-13. století

Začneme od Kyjevské Rusi – státního útvaru rozkládajícího se na území dnešní Ukrajiny. Na

konci 10. století zde byla silná říše, která navázala bohaté obchodní styky s cizinou, zvláště s Byzantskou

říší. Ostatně v 9. století právě odtud přišli věrozvěsti a tak r. 988 se pravoslavné křesťanství stalo státním

náboženstvím. Byzanc je jedinou zemí, která výrazněji ovlivnila rusínské oděvy, jež jsou jinak slovanské.

Nejprve se budu věnovat obecným faktům a význam jednotlivých pojmů vysvětlím později v části

věnované konkrétním kusům ošacení.

Oblečení Rusínců bylo odlišné od evropských mimo jiné kvůli klimatickým podmínkám.

Rusínské oděvy byly přiléhavé a kryly celé tělo. Často měly vysoké límce a naprosto chybí (alespoň v

lidovém oblečení) doklad řasených ošacení. Šaty nezdůrazňovaly lidskou postavu ani u mužů ani u žen.

Volné oděvy nebyly známy až do poloviny 13.století. Dokonce i teplé zimní svrchní kabáty z ovčí kůže a

kožešinou lemované svyty (kabátce) měly pouze hluboký rozparek vepředu od pasu dolů a oblékaly se

přes hlavu.

Z Byzance se dovážely drahé zlaté a bohatě vzorované látky stejně jako některé oděvní prvky.

Ovšem tyto šaty (mantle, tunika a dalmatika) byly používány pouze bojary a knížaty a prostý lid je neměl.

Šaty byzantského typu určené k ceremoniálům byly kombinované s typicky slovanskými prvky (košile,

svyta a čepice). Knížecí slavnostní kostýmy byly mnohem kratší než byzantské předlohy.

Sociální rozdíly v oblečení nebyly dány odlišnou skladbou, ale použitím jiných materiálů,

charakterem a počtem ornamentů. Košile, kalhoty, vnější svyta a vysoké boty s čepicí byly základními

prvky. Pouze slavnostní oblečení se lišilo.

Muži nosili košili (rubaska) až po kolena a kalhoty, ženy dlouhé košile, svrchní oděv byl stejný.

Základním materiálem byly doma vyrobené lněné a konopné látky, které byly jak hrubé, ale také velmi

jemné. Len a konopí používali na spodní ošacení a podšívky. Všechny drahé materiály jako hedvabí

(jemný taft a damašek), těžké zlaté brokáty (altabas), samet (stočené zlaté nebo stříbrné nitě vetkané do

hedvábné osnovy) a jemná vlna se dovážely hlavně z Byzance a příležitostně z blízkého východu a

střední Asie. Od 15. století jsou i zmínky o dovozu bavlněných látek. Obecně se drahé látky nazývaly

pavolok a většinou byly vzorované typickými byzantskými ornamenty rumělkové, karmínové, purpurové

a světle modré barvy.

V lidových oděvech převládal nebělený len. Některé domácí látky byly barvené na modro, zeleno

či červeno a nazývaly se krashenyna. Již v této době potiskovali látky z desek (typ tisku). Vzor byl tištěn

na nebělený len nabarvený na modro nebo zelenkavo a použitá barva byla černá, modrá, jasně červená,

žlutá a bílá. Ornamenty měly předlohu v byzantských pavolok ač byly zjednodušené a většinou

geometrické. Nejtypičtější tvar byl diamant s tečkami a kruhy ve středu diamantu, rozety a hvězdy na

pozadí malých trojúhelníků a čtverců, rovné nebo vlnité pruhy nebo sluníčka. Výlučně rostlinné motivy

se vyskytovaly zřídka, častější byla stylizovaná zvěř – koně, jeleni a ptáci. Tyto látky používaly zvláště

ženy a šlechta.

Oděvy bývaly zdobené výšivkou. Chudší lid měl mnoho různých jednoduchých geometrických

vzorů zvláště na košilích. Nejtypičtější barvou výšivky byla červená: kombinace bílé (surového lnu) a

červené je ostatně nejoblíbenější mezi východními Slovany. Spolu s výšivkou barevnými nitěmi, často

užívané na bojarských a knížecích šatech, je typické i našívání perel. Perly se získávaly z řek na severu a

od 12. století se také začínají dovážet z východu, zvláště z Iránu. Už šlechtické oděvy z 10.století jsou

plné perel. Mezi 10.-13. stoletím ale ještě nebylo použití perel na vrcholné úrovni, bylo limitované

jednoduchou metodou skládání (sadzhennia) perel na látku. Perly byly přišity řídce se značnými

mezerami mezi sebou nebo byly použity na okrajích výšivky či jednotlivě. Vzory jen z perel ještě nebyly

známy.

Kožešina měla univerzální uplatnění v Rusi. Byla používaná jako vložka do zimních oděvů a jako

okrasa (lemování, zvláště na čepicích). Chudší lidé měli kožešiny vlčí, liščí, medvědí, zaječí, veverčí a

nejčastěji ovčí. Šlechta nosila drahé kožešiny (bobří, vydří, sobolí a kuní). Kožešina (kuní) byla dokonce i

platidlem.

Oděvy Kyjevské Rusi byly známé velkým množstvím připojitelných ozdob. Každý jednotlivý typ

oděvu – mužské a ženské, lidové a šlechtické měl odpovídající rozsah různorodých šperků. Nejstarší

forma, široce rozšířená mezi lidem byl kruh kolem krku (hryvna). Byla masivní, ze stočeného a pak

opleteného tenkého drátu a nosili jej zvláště muži. Ženy měly mnoho náramků ze stočeného drátu a

vzorovaných plátků, také šperky ze skla a perličky. Náušnice byly běžné, zvláště tzv. trojroubené, které

nosili i muži, ale jen v jednom uchu. Ženy také nosily kruhy na spáncích (záušnice) připnuté k čelence.

Ozdoby, které příslušely pouze šlechticům, zvláště na počátku 10. stol byly: kolt, náhrdelník, nachilnyk a

drobnysty. Kolt (šperk) byl ze dvou vydutých plátů, které vytvořily kruhy nebo hvězdy. Stejně jako

záušnice se věšely na řetízek na čelenku. Náhrdelník byl z řetízku nebo z pruhu medailonů, na kterém

visely přívěšky mnoha tvarů. Obecný výraz nachilnyk patřil ženským čelenkám (obid) a diadémům

mnoha tvarů včetně těch z vytvořeným z jednotlivých spon, často s přívěsky. Drobnysty byly malé

kovové plátky mnoha tvarů přišité na oděvy podél ozdobných pásů, případně na ramenou. Často byly

ještě posázeny drahými kameny. Po zavedení křesťanství bylo obecným zvykem nošení malých křížků.

Většina popsaných ozdob byla z kovů, přičemž drahé šperky byly stříbrné, příležitostně zlaté. Běžní lidé

používali měď, bronz.

Umělecké zpracování kovů Kyjevské Rusi bylo na vysoké úrovni. Běžnými technikami bylo

vyřezávání, probarvovaní, ražení, odlévání, granulování (pájení tenkých kovových zrníček do výrobků,

filigrán, niello, vkládání emailu pro jasnější barvu.

Mužské oděvy

Nezbytnou součástí všech

vrstev společnosti byla košile (rubaska,

obr. 1a,b,c) Šlechtici ji nosili jako

spodní oblečení, ale běžní lidé ji měli

za základní šat, přes který v zimě

oblékali další vrstvy. Střih košile byl

jednoduchý. Základ sestával

z dlouhého pruhu p eloženého v

polovině, do kterého byly všité rovné

díly po stranách pod úroveň průramků

(šířka doma tkané látky nebyla

dostatečná). Rovné rukávy byly

vložené do průramků. Rukávy nebyly

příliš široké, často mnohem delší než

ruce – na ochranu rukou před chladem

(rukávy pak sloužily jako palčáky). Při práci si rukávy vyhrnuli a připevnili je náramkem nebo úzkou

manžetkou – poruchi. Ostatně větší množství látky též chrání před chladem. Košile byla bez límce a měla

poměrně hluboké rozstřižení uprostřed hrudi, které se zapínalo nahoře na knoflík (dřevěný nebo kostěný)

nebo příležitostně se vázalo. Košile byla v délce téměř ke kolenům, nezastrkávala se do kalhot a v pase

byla přepásaná páskem.

Košile bývala z neběleného hrubého lnu, horní vrstvy používaly jemný bělený len. Málokdy byla

z krashenyna (barvená látka) šedomodrá. Hedvábná košile patřila pouze k slavnostním oděvům šlechty.

Mužské košile byly zdobené červenou výšivkou, obvykle kolem výstřihu. V lidových oděvech byla někdy

výšivka nahrazena kouskem červené látky.

Nosit košili bez opasku bylo považováno za neslušné. Opasky byly z látky nebo kůže, 1,5-2 cm

široké a byly sepnuté kovovou sponou ve tvaru lyry nebo kruhu a neutahovaly se.

Další důležitá součást mužského oděvu byly lněné kalhoty - porty (obr.1b, c). Pouze urození nosili

přes tyto lněné ještě svrchní vlněné a knížata hedvábné. Porty byly úzké, téměř rovné, kolem 20 cm

v průměru ve spodní části, sešité ze dvou nohavic a vloženého rovného klínu. Kalhoty v pase stažené

úzkým opaskem nebo šňůrkou sahaly ke kotníkům a vždy byly zastrčené do bot.

Svrchním oděvem byla svyta, kabát běžně rozšířený mezi Slovany. (obr. 1d). Byl to kabát

oblékaný přes hlavu s rozparkem vpředu až do pasu. Přední díl byl vkuse střižen téměř rovně, jen v dolní

části s malými klíny a zadní díl byl rovný bez klínů. Svyta obepínala tělo celkem těsně a sahala pod

kolena. Rukávy byly vsazené do

rovného průramku, nepříliš široké a

zužovaly se směrem dolů. Zapínání

vpředu bylo řešeno poutky přes

několik malých knoflíků. V 10.-13.

století se minimálně na oděvech

aristokracie objevuje prvek velmi

charakteristický pro pozdější

svrchníky – poutka ve formě tří až

čtyř proužků tuhé látky, tkanice nebo

stužky zných barev išité

vodorovně na hruď. Tyto kabáty

neměly límce a byly ušity z vlněných

látek. N kdy byly podloženy

kožešinou – zimní teplé odění.

Kabáty byly p epásané celkem

širokým opaskem z látky. Dalším možným oděvem byly šuby – kabáty svytě podobného tvaru z kožešiny

z vnější strany potažené nejdražší látkou, jakou si majitel mohl dovolit.

Kromě oděvů prostého lidu existovaly i oděvy šlechtické. Vlastně se dá říct, že vcelku přesně

kopírovaly byzantské ošacení – tuniku a plášť. Tunika byla běžný rovný byzantský talaris s rovnými

dlouhými rukávy a malými rozparky na boku. Celkově byl kratší – nesahal níž než do poloviny holeně.

Býval ušit z drahých byzantských hedvábí, kolem krku, na koncích rukávů a dole měl našité ozdobné

pruhy, kombinované s drobnysty a perlami. Knížecí plášť – korzno (obr. 2b) byl přesnou kopií

byzantského chlamysu obdélníkového nebo půlkruhového tvaru. Býval přehozený přes levé rameno a na

pravém se spínal broží (fibula). Slavnostní korzno bylo ušité z drahých hedvábných materiálů. Knížecí

družiníci nosili pláště podobné korznu, ale z červené vlny a kratší, pouze pod kolena. Oděv knížete

doplňovaly ještě náhrdelníky a náramky – nátepníky, které stahovaly rukávy k zápěstí. Široké náhrdelníky

nasazované přes hlavu dosahovaly na hruď, ramena a horní část zad (obr. 2a). Stejně jako nátepníky byly

obvykle vyrobeny z těžké zlaté látky, ozdobené zlatými drobnysty, perlami a drahými kameny. Pod tou

vší nádherou kníže nosil obvyklé kalhoty a košili, ovšem z dražších materiálů. Také potřeboval ještě

čepici lemovanou kožešinou a vysoké boty zdobené červenou, nachovou a zelenou výšivkou. Meč se k

tomuto oděvu nenosil.

Obuv běžného lidu byla z

lýka (lychaky, obr. 1b, 3d). Kožené

provázky byly protažené lýčím a

omotané kolem látky kryjící holeně

až ke kolenům (onuce). Onuce byly

ze lnu až o délce 2m a bývaly

omotány přes kalhoty. Místo bot z

lýka byly běžné také boty “ala

mokasiny” z že vyčiněné

kamencem - porshni (obr. 3e,f).

Lychalky i porshni nosili výhradně

rolníci. Aristokracie, měšťané a

bohatší část zemědělců používala

vysoké boty. Levnější verze měly

obvykle kulatou hrubou špici a vyšší

opatek, svršek býval vysoký, měkký

a s rovným vrškem. (obr. 3a).

Vysoké boty vládnoucí třídy (obr.

3b,c) příležitostně měly zvednutou

špici a v některých případech vrch

svršku střižený pod úhlem. Všechny

boty byly bez podpatku a byly

vyráběny z kůže barvené na černo,

hnědo, tmavě žlutou a mezi

aristokracií také červená, světle fialová,

modrá a zelená s výšivkami a

vzorováním do tvaru pruhů, kol a teček.

Muži všech vrstev nosili

čapky- různě tvarované kónické čepice

z plsti či vlny a bojaři z drahých

zdobných látek. Kuželovité a špičaté

čapky (obr. 4e,g) p evažovaly v

lidovém oděvu, zatímco bojaři dávali

přednost kulatějším tvarům (obr. 4c,d).

Obvykle byly lemovány kožešinou,

výjimečně pruhem látky. Čepice s

klapkami na uši otočenými vzhůru

nebo zastrčenými pod lem byly běžné.

(obr. 4d).

Již ve starších dobách bylo

běžné, že muži měli delší vlasy sahající

až na zátylek. Účesy si můžete

prohlédnout na obr. 4a-b. Krátké vlasy

byly znakem poddanství. Vousy

upravené do čtverce, dělené nebo do

špice jako znak mužnosti byly

rozšířené u tšiny východních

Slovanů. Někteří z prvních knížat jako

Sviatoslav si ještě holili bradu a

nechávali jen knírek, ale v dobách

Volodymyra Sviatoslava (978-1015) je

již plnovous běžný.

K oděvu také patřily palčáky či

tašvice (kalytka nebo veretyshche)

nošené na opasku. Za opasek se

zastrkoval nůž, měšec stahovaný

šňůrkou (kyset) obsahující křemen,

hřebínek a další drobnosti.

Oblečení k ř esťanského

duchovenstva bylo zcela převzato z

Byzance. Pouze biskupská mitra

zavedená ve 12. století byla unikátní

(viz. obr. 4h)

Ženské oděvy

Ženy stejně jako muži

používaly jako základ košili (srachiysa,

sorotsitsa, sorochka, rubakha), což

někdy byl zároveň svrchní i spodní šat.

Šlechtičny běžně nosily dvě košile.

Ženská verze byla delší, obvykle až po

kotníky (obr. 7a,b). Úzké rukávy byly

stažené náramky (poruchi). Malý

rozparek po krkem byl zapínaný na knoflíček. Stejně jako mužské košile byly zdobeny červenou

výšivkou nebo ozdobnými proužky a také byly vyrobeny ze lnu anebo v případě šlechtických z barevného

hedvábí. Rovný pásek obvykle z látky býval nošený v pase nepříliš utažený (obr. 7a,b). Opasek byl

povinný stejně jako u mužů.

P ř es sukni ženy již i dříve vázaly doplněk zvaný panova (u ruských kostýmů nošený až do 19.

stol). Byla to suknice složená ze tří nesešitých obdélníků v pase spojených koženým proužkem. Panova

(obr. 7b) byla kratší než sukně, otevřená vepředu a sahající do půli lýtek. Obvykle bývala vyrobená z

vícebarevné látky s kostkovaným nebo kosočtverečným vzorem a směly ji používat jen vdané ženy.

Naproti tomu zanavisku nosily jen dívky. Byl to svrchní šat vytvořený z dlouhého pruhu lnu přeloženého

ve výšce ramen s kulatým otvorem pro hlavu (obr. 7c). Byl otevřený na bocích a buď byl sepnut v pase

nebo stažený páskem. Stejně jako panova, zanaviska byla kratší než košile. Dalším svrchním oděvem byla

navershnyk – kratší sukně ke kolenům s širokými krátkými rukávy (obr. 7d). Později (14.-15 stol) bohatší

ženy v létě mohly také nosit svrchník zvaný letniki (od slova křídla, letky) což byl lehký šat s širokými

rukávy často vyšívanými. Zimní verze podšívaná kožešinou byla zvána korteli. Ovšem ne všechny tyto

oděvy byly nezbytné a pouze samotná košile byla jediným šatem běžných žen.

Ženy v 10-13. stol nosily pláště, korzna či svyty stejné jako muži a také boty vesničanek ani

šlechtičen se nelišily od odpovídajících mužských protějšků. Ve 14.-15 století pláště a spony mizí a jsou

nahrazovány šubami. Šuba (či kožich) je zřejmě pokračováním svyty, ale tentokrát je z vnější strany

pokryta drahou látkou.

Starým slovanským zvykem

bylo, že nepokrytou hlavu může mít

panna. Vdané ženy musely schovávat

všechny vlasy. Nejstarším účesem

svobodných dívek byly volně

rozpuštěné vlasy (obr. 7c). Postupně e

vyvinul typicky ruský účes dívek

zdobený různými pásky, stuhami a pod. Dražší verze byly ze stříbrné nebo zlaté látky a vyšívané

barevnými vzory. Často také byla přední část zvýšena a zdobena. Takové pásky do vlasů se zvaly chola

nebo nachilnyk. Jestliže byla tkanina nahrazena tužším materiálem (lýko nebo kůže či kov), pak se zvaly

vinets (venets, koruna). Od 11. a 12. století vinets zdobené na okrajích a výběžcích nosily dívky z

bohatých rodin. (obr. 7e, 8b). Typická dekorace pásku, nachilniku a vinets byly kruhy na spánku (obr. 8a)

a kolty (ozdoby), které visely na řetízcích na úrovni lící (obr. 8b, 9h).

Vedle volných vlasů dívky také začaly nosit tlusté copy, nepříliš utažené. Vdané ženy si vlasy

stáčely na vršek hlavy a nasazovaly si povoyny, typ měkké čepice skládající se z “korunky” a proužku

látky kryjícím hlavu tak, aby nebyly vidět vlasy. (obr. 7d, 8e). Povoynyk byl z lehké, tenké látky a u

šlechtičen husté síťky ze zlata, stříbra nebo hedvábných nití a pak se zval volosnyk. Přes povoynyk ženy

všech tříd nosily ubrus – lněný nebo hedvábný závoj (obr. 7f, 8c,d). Ubrus, obvykle bílý nebo purpurový

s konci vyšívanými barevnými vzory, byl nařasený kolem hlavy a pod bradou, kde byl sepnutý přezkou.

Jeden konec visel na rameno. Ubrus měl délku okolo 2m a šířku 40-50 cm a mohl se nosit jak nízko do

čela, tak naopak vysoko a odhaloval tak část povoynyku. Na ubrus parádivé ženy nasazovaly ještě čepice

podobné mužským. (obr. 7f, 8d).

Slavnostní oděvy kněžen byly stejně jako mužské podobné na byzantské vzory. Dlouhé tuniky s

rovnými rukávy nošené přes košile a dosahující ke kotníkům, spolu s dalmatikou s širokými rovnými

rukávy. Dalmatika byla mnohem

kratší než tunika a dosahovala k

lýtkům (obr. 7e) a byla v pase stažená

páskem. Oděv také obvykle

obsahoval zdobený kruhový límec,

náramky či nátepníky a plášť(obr. 7f)

přehozený přes ramena a sepnutý pod

krkem a méně často korzno.

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika: