2. Stavba buňky
Živé soustavy:
- za základní živou soustavu považujeme jedince schopného samostatného života
- jedná se jak o jednobuněčné tak mnohobuněčné jedince
ž.s. vyššího řádu = individua vyššího řádu
: jsou tvořena z jednobuněčných organismů na sebe závislých (společenstvo) - fungují
pouze, když je jich mnoho (mravenci, včely…)
charakteristika:
§ obsahují bílkoviny, nukleové kyseliny → jsou nulkeoproteinové
§ zajišťují základní životní fce :
a) látkový a energetický metabolismus (přeměna látek a energií)
b) autoreprodukci (ž.s. jsou schopné samostatné existence, rozmnožování, vývoje…)
c) autoregulace (schopnost reagovat na vnější podmínky a měnit tím svoje vlastnosti)
§ nukl.kys.: nesou genetickou informaci - přepisuje se do struktury bílkovin - přenos informace z generace na generaci
§ bílkoviny : fci enzymů
: mají schopnost evoluce
: tvoří základní strukturu buněk
§ ž.s. jsou vysoce organizovány - stupňovitě hierarchicky uspořádány:
atom - molekuly - makromolekuly - makromolekulární komplexy - buněčné orgány - buňky - tkáně, pletiva - orgány - orgánové soustavy - organismy
§ ž.s. jsou z hlediska termodynamiky otevřené soustavy - mohou vyměňovat energii, hmotu, informace z vnějším okolím
§ jsou v ustáleném stavu - vyrovnává se příjem, výdej
Buňka
Ø je základní strukturní a funkční jednotka živých soustav
Ø buňka je nejmenší ž.s., která je schopná samostatné existence a reprodukce
Ø je základní stavební jednotkou prokaryotických a eukaryotických organismů
Ø každá buňka má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém,
umožňující vytvářet a využívat energii
1. Eukaryotická buňka
- jedná se o buňky hub, rostlin, živočichů
- živí obsah buňky se nazývá protoplast -- cytoplasmu (obsahuje jednotlivé organely)
-- karyoplasmu (= jádro)
- protoplast je od buněčné stěny ohraničen plazmatickou membránou
Rostlinná a živočišná buňka + buňka hub:
Rostlinná:
velikost: 10-100 μm, ale mohou být dlouhé i několik m
- tvar rostl. buňky je dán tvarem buněčné stěny
- buněčná stěna je tenká a plastická
- většina rostl.b. obsahuje jádro + jadérko
- cytoplazma vyplňuje prostor ohraničený buněčnou stěnou – jsou v ní
koncentrovány veškeré cytoplasmatické struktury včetně jádra
- od živočišné b. se liší přítomností plastidů, buněčné stěny, vakuol
proudění cytoplasmy : usnadňuje transport a výměnu látek mezi jednotlivými částmi buňky
nebo mezi b. navzájem
Živočišná:
velikost: mezi 10-20 μm (x b. nervové 1m,..)
- nejjednodušším tvarem je tvar kulovitý, oválný (ve tkáních je tvar b. rozmanitý)
- jsou tvarově velmi rozmanité, pt neobsahují buněčnou stěnu
- na rozdíl od rostlinnné b. obsahuje lyzozómy
Buňka hub
Buněčná stěna : obsahuje chitin, velmi vzácně celulózu
Jádro : bývá jedno, dvě i větší počet
Plastidy : chybí, proto jsou houby bezbarvé
: u vyšších hub, hlavně v plodnicích , jsou různá barviva, ale nikdy chlorofyl
Zásobní látky : hlavně glykogen a olej, nikdy škrob
Ostatní organely jako v živočišné buňce
Chemické složení rostlinné b.:
- chem. prvky se v rostl. buňce vyskytují vždy ve formě sloučenin
1) organické - sacharidy, lipidy, bílkoviny, nukleové kys.
2) anorganické - voda, soli, plyny
voda
- v buňce 60 - 90 %
- množství vody záleží na druhu rostliny, na druhu orgánu a prostředí
význam vody - 1) rozpouštědlo živin a umožňuje přesun látek
2) fotosyntéza
soli
- vyskytují se v b. ve formě uhličitanů, chloridů a fosforečnanů, podílí se na udržení stálého pH
plyny
- kyslík, oxid uhličitý, uhlík, rozpouští se ve vakuolách, u vodních rostl. jsou v mezibuněčných prostorách
bílkoviny
- tvoří hlavní část citoplazmy, součást b. jádra, enzymů, hormonů a zdroj ener.
nukleové kys.
- v jádře, podstatou dědičnosti, ve všech živých organismech, řídí tvorbu bílkovin v těle
DNA = deoxyribonukleová kys., dvojitá šroubovice
RNA = ribonukleová, jednoduchá šroubovice
sacharidy
- zdroj energie, tvoří se během fotosyntézy, jsou součástí nukl. k.
Monosacharidy - fruktóza, glukóza
Disacharidy - řepný cukr, laktóza - mléčný cukr, maltóza - sladový cukr
Polysacharidy - celulóza - tvoří b. stěny
škrob - usazuje se v b. zásobních org. ( rýže, brambory )
lipidy
- jsou ve vodě nerozpustné, zdroj. E, ukládají se v plodech a semenech, v b. volně v tukových kapičkách, tvoří povrch jádra
ROSTLINNÁ BUŇKA:
Ø Buněčná stěna
- charakteristický znak rostlinné b.(živočišné buňky ji nemají)
- umožňuje existenci buňky jako osmotického systému
- těsně přiléhá k cytoplasmatické membráně
- omezuje velikost protoplastu a zabraňuje jeho prasknutí v důsledku osmotického příjmu
vody
fce:
· mechanická (udržuje tvar, odolnost proti prasknutí..)
· podílí se na přenosu látek mezi buňkou a vnějším prostředím
· plně propustná = permeabilní
· neživá, těsně přiléhá k cytoplasmě
· ukládání látek - inkrustace - anorg. (CaCO3 ), oxid siřičitý..
- impregnace - organ. = lignin - lignifikace (dřevnatění)
= suberin - suberinizace (korkovatění)
= kutin - kutinizace - kutikula Stavba:
2 složky: a) vláknitá - celulóza (tvoří základní kostru)
- vzniká v plasmatické membráně na útvarech zvaných rozety
b) amorfní - pektiny, hemicelulózy..
- vznikají v Golgiho komplexu
§ primární buněčná stěna
- vzniká u buněk, které ještě mohou růst
- je plastická stejně jako střední lamela, čimž odpovídá požadavkům na rychlý růst b.
- přikládá se na střední lamelu směrem ke středu buňky
- přikládáním dalšího materiálu (=apozicí) primární stěna sílí
- složkou jsou pektiny a hlavně celulóza – molekuly celulózy vytvářejí micely – propojením
vzniká síť mikrofibril, které nejsou přesně orientovány
§ sekundární buněčná stěna
- vzniká u dospělých b. s ukončeným růstem
- celulózní mikrofibrily jsou ve svazcích, jsou přesně orientovány
- mikrotubuly orientují celulózní vlákna
- obsahuje více celulózy, neobsahuje žádné pektiny
- roste jen tloustnutím = apozicí (přikládání nových vrstev)
může zde být uloženo mnoho látek:
lignin - podpůrná a vyztužovací fce, ve stěnách buněk (ve dřevě)
suberin - korková pletiva, zkorkovatělé b. nejsou propustné pro vodu, rychle odumírají a
zastávají mechanickou fci
kutin - na povrchu rostliny → vosk, vytváří kutikulu
§ střední lamela
: vzniká z přepážky mezi dceřinými buňkami v průběhu dělení → spojovací vrstva mezi sousedními buňkami
: tvořena pektiny z GA
plazmodezmy
- kanálky v b. st., kterými komunikují jednotlivé buňky mezi sebou
- prochází jimy provazce protoplazmy i endoplasm. retikula
- v místech větší hustoty - vznik teček (vidět pod mikroskopem)
Ø Cytoplazmatická membrána
- tvoří receptory – příjem signálů z prostředí
- nad ní je buněčná stěna
- polopropustná (semipermeabilní)
- typická biomembrána
· reguluje příjem a výdej látek → probíhá přes ní pasivní a aktivní transport látek, mohou
přes ní pronikat i velké molekuly a to pinocytózou či fagocytózou
· reguluje chování buňky podle podnětů z...
Tofinek3-reaktywacja